||NEWS||
  • JMo - Broadway Opening Of "The Miracle Worker" - After Party (více)
  • Nova změnila vysílací plán - House každou středu ve 21:10 (více)
  • nový photoshoot Jennifer Morrison - Pavel Havlíček (více)
  • JMo - Photo call for "The Miracle Worker" on Broadway (více)

||HOUSECAMERONPAIR||


||SLOVO AUTORA||
neděste se, probíhá



Žádný strach

4. ledna 2009 v 20:06 | Jenny |  Povídky
UPOZORNĚNÍ: v tomto článku NEnajdete žádný H/C (ani jiný) fanfic. jedná se pouze o cosi, co kdysi vyplodila má znuděná duše. vstup na vlastní nebezpečí.


už delší dobu jsem bojovala se zvláštní nechutí. nechtělo se mi vůbec do ničeho. jenom při pouhé představě nějakých povinností mi běhal mráz po zádech. nejradši bych celé dny seděla u televize nebo počítače se sluchátky v uších a na nic nemyslela. všechno bylo nějak špatně. takhle to být nemělo.
s křikem jsem se probudila. otevřela jsem oči. ležela jsem ve svém pokoji, ve své posteli. všude kolem byla tma. dýchala jsem zrychleně. měla jsem hroznej sen. nedokázala jsem si vzpomenout o čem byl, ale podle mých pocitů a reakcí jsem usoudila, že nebyl zrovna "růžový". pomalu jsem se zvedla a rukou zašátrala po nočním stolku. tady to je, vypínač. stiskla jsem tlačítko a po pokoji se rozlilo světlo z lampičky. protřela jsem si oči a započala hledání svého mobilu. tři hodiny ráno. zívla jsem. zhruba před týdnem mi skončily prázdniny a škola se mě rozhodla nemilosrdně vtáhnout do kolotoče písemek a zkoušení. do školy jsem se rozhodně netěšila. vracím se zpět k té nechuti: co bylo na škole dobrýho?! učení - hrůza. učitelé - idioti. kamarádi - žádní.
měla jsem spoustu povinností, které jsem měla už dávno splnit. hodila jsem je za hlavu a snažila jsem se na ně nemyslet. ale s tím jak se blížil den, v němž jsem měla mít vše splněno, přepadl mě strach. nechtěla jsem si připustit, že něco musím. byl to divnej pocit. nechtěla jsem se dožít zítřejšího rána. u srdce mě píchalo. bála jsem se budoucnosti, toho co přijde.
teď jsem měla dvě možnosti. byly přece tři hodiny ráno. do doby kdy mi zazvoní budík mi zbývaly ještě další tři hodiny času. mohla jsem zasednout ke stolu a začít se šprtat na tu písemku z dějepisu. rychle jsem potlačila myšlenku na tuhle variantu. ale potřebovala jsem nějakej rozumnej důvod proč. totiž, zítra bych ve škole byla moc unavená. a navíc: byla jsem moc líná. druhá možnost byla usnout teď klidným spánkem a zítra se pokusit o co nejlepší výkon. chvíli jsem přemýšlela. nakonec jsem lampičku zhasla a poddala se únavě a myšlenkám na lepší život. jenom jsem chtěla počkat jak to dopadne. život přece může jít dál i beze mě.
přišlo ráno. ráno, kterého jsem se již předem natolik obávala. zhluboka jsem se nadechla. "mami?!" ozvalo se jakoby z dálky, ale přitom jsem věděla, že to říkám já. "mami? dneska mi nějak není dobře. asi budu muset zůstat doma. napíšeš mi omluvenku?".
vybrala jsem si tu třetí možnost...

PS.: rozhodně nejsem záškolačka. nenene. NENENE.
 


Komentáře

1 Whitesak | E-mail | 12. ledna 2009 v 22:08 | Reagovat

Pěkné... Špatné... Skvělé... Strašné... Jak z toho ven?? Možná bych věděl...

2 Jenny | 13. ledna 2009 v 8:50 | Reagovat

nepovídej?!

3 Hibajavító | 28. ledna 2009 v 12:12 | Reagovat

komentář ad)1 už ví jak na to ? Podle mě jsi to co rozhodně popíráš. Ne špatně-dobře. Špatně- špatně. Ještě je čas. Poraď si sama ad)1 neporadí, jak se zdá - kecy :-((

Nejlepší je poctivě makat. Moje zkušenost. Umíš to !!!!!!!!

4 Jenny | 28. ledna 2009 v 13:12 | Reagovat

dík, ale záškolačka fakticky nejsem... to, že píšu povídky třeba o anorektičce a nebo o holce, která vyvraždila svoji rodinu, jěště neznamená, že jsem to já. jen mě to tak napadne a píšu pocity, to co by ten někdo mohl cítit. ale rozhodně se nechystám někoho vraždit ani přestat jíst. :)))

5 ♥ Matulinka - Sbéčko ♥ | Web | 19. dubna 2009 v 18:44 | Reagovat

Takhle se někdy taky cejtim, ale teď se do školy i docela těšim =o))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.